Můj mladší syn s přítelkyní se už dlouho před vánoci zajímají, kdy se domluvíme, kdy přijdou. Stejně tak se domlouvají u jejích rodičů. Tím myslím přímo štědrý den. U nás večeříme (nebo spíš pozdní oběd) dřív než u nich, tak to zvládnou postupně u nás, u nich a potom sami. A dělají to i kvůli sobě, nechtějí být jenom sami, těší se k nám i k nim. Stejně tak se tu i tam objevují kdykoliv během roku, vůbec to není z povinnosti, je to tak spontánně, dělá to radost všem. Já na vánoce nijak nevyšiluji, když něco nestíhám, nevadí. Ale tu atmosféru miluji, to vnímání vánoc jsem si přinesla z domu a předávám ho dál a syn to vnímá úplně stejně.
Současně dávám za pravdu Petrulce, když se snacha nevydaří...
.Ale proto vánoce nepřestanu mít ráda. Na vánoce také nikam neodjíždíme, odjezdy někam jsou nejdřív až 2. vánoční svátek. Dřív jsem hodně pekla, teď už spíš aby to u nás vonělo a cukroví si mezi sebou vyměňujeme, takže nakonec je toho hodně druhů. Tak nám to vyhovuje, nějak to tak funguje bez domlouvání, automaticky
. Jídlo připravujeme společně s mladými, mají radost, že můžou něco udělat podle sebe, mají rádi, když je chválím
. A já jsem spokojená, že nemusím kmitat sama
. Prostě pohoda