Tak jsem se ptala kamarádky, jak to s tím odumíráním je. Potvrdila mně, že se tak děje postupně stárnutím, čím je člověk starší, jde to rychleji. Každý se rodí s určitým daným množstvím neuronů, ale mozek má schopnost, že průběžně dokáže přeměňovat cosi, takže tuto ztrátu částečně kompenzuje. A zase platí, že u staršího člověka pomaleji. Při narkóze ten úbytek není nijak obzvlášť větší, ale něco odumírá, jenom ta přeměna není tak rychlá, takže se prý může zdát, že je to nějak víc poznat. Já to nedokáži interpretovat doslovně, protože jsem často říkala, přelož mně to do češtiny. Ale tak nějak mně z toho vyplynulo, že člověk si spíš začne ledačeho víc všímat, než to dělal před nemocí a operací. Možná jsem to ale úplně správně nepochopila.
Ona už jako dítě podstoupila několik operací(srdeční vada), má problémy s ledvinama (vlastně už dlouho má jenom jednu), takže v narkóze byla často, ale chtěla bych mít její paměť (je jí 64 roků)