Tak kdyby měl někdo podobný problém:
-
den nástupu : (i den operace)
-> poslední "zdravé" setkání s operatérem
-> ubytování
- rychlé, na sál jdu prý první a už za hodinu.
-> hovor s anesteziologem
-> oblbovací sršáň a převlečení do
zeleného modýlku, který si za nesmíte zavázat
-> jízda na sál, veselé řeči od operačního týmu a "..panáček
na doboru noc.."
-> za jakoby minutku probouzení, pocit, že právě umírám,
nos je zacpaný tampony a přes něj upevněn obvaz. polštář,
který začíná v úrovni očí a končí nad dolním rtem -> dostávám
kyslík. masku se kterou nakonec strávíme zbytek dne
-> na pokoji kontroly tlaku a tepu, úplné probuzení až před
večerem, přichází anesteziolog a později i operatér ujistit se, že operace
se zdařila a pacient nezemřel.
NÁSLEDOVALA NEJHORŠÍ NOC V ŽIVOTĚ: ani v polosedě se nedalo usnout
déle jak na půlhodiny, sestry s chápajícím výrazem stále
mění kapačky s utišující medicínou.
-
1.den po operaci ->otoky pod očima, nos jak řípa,do žil putuje poslední kapačka na rozloučenou
-> příchod operatéra, který jednou rukou tlačí operační stoleček a druhou už
zatahuje plentu (aby se spoluležící kolegyni neudělalo zle) mi dává tušit,
že se nic příjemného nechystá.Pravda!!!! Vytahování snad metrových
tamponád bych nepřála ani nepříteli
-> s ještě mírně krvácejícím nosem jsem propuštěná - kontrola a vyndání splnitů
do týdne
-
2.a 3. den po operaci -> stále nic necítím, naštěstí ani žádnou větší bolest jen nepříjemný tlak
hlavě, nateklé patro a mírně necitlivý horní ret. Jsou to spíš takové pocity
jako při větším nachlazení. Ale s vyndáním splintů
by měla nastat úleva a měl by se již začít zprůchodňovat nos.
Potom mají vymizet i ty vnitřní otoky a nastat volné čisté dýchání.